Na univerzitě v Bologni absolvoval obor románské filologie. Od 1949 žil v Římě jako svobodný novinář, spisovatel a později také filmař. Svou novinářskou činnost zahájil na fejetonistické stránce deníku "Il Quotidiano", kde sledoval soustavně život mladých lidí ze sociálně zanedbaných městských čtvrtí. Současně se věnoval sbírání lidových písní a poezie, zahrnutých do několika kinižních antologií. 1955 vydal svůj první román Mládež života, 1959 sbírku básní ovlivněných starými francouzskými trubadúrskými písněmi Na památku Gramsciho a 1959 další román Zběsilý život, zfilmovaný o tři roky později Paolem Heuschem a Brunellem Rondim. Od r. 1955 začal pravidelně pracovat i ve filmu, nejprve jako mimořádně plodný scenárista filmu, věnovaných postavení mladých lidí v dnešní italské společnosti. Spolupracoval především s režisérem Maurem Bologninim, mj. na filmech Mladí manželé, Divoká noc, Podivný den a Krásný Antonio, 1961 debutoval jako režisér filmem Accattone, vyznamenaným v příštím roce na MFF v Karlových Varech. 1962 následoval další film ze života římské zlumpenproletarizované mládeže Mamma Roma s Annou Magnaniovou, a scenáristicky spolupracoval s debutujícím Bertoldem Bertoluccim na filmu La commare secca (Smrt kmotřička), 1962 režíroval jednu epizodu z filmu čtyř režisérů RoGoPaG nazvanou Tvaroh (La ricotta) o filmovém statistovi umírajícím hlady při natáčení scény ukřižování Krista, s Orsonem Wellesem v roli filmového režiséra, 1963 jednu ze dvou epizod polemického dokumentu o lidech naší doby La rabbia (Zuřivost); druhá epizoda byla dílem Giovanniho Guareschiho. Pak vytvořil samostatně s neprofesionálními herci anketový film o názorech mladých lidí na lásku Comizi d'amore (Hovory o lásce). 1964 získal Zvláštní cenu poroty na MFF v Benátkách za film Evangelium sv. Matouše (Il Vangelo secondo Matteo), který jako pokus o zobrazení života Krista z Pohledu marxistického autora vyvolá prudké polemiky v celém italském tisku. 1965 satiru o prolínání vlivů křesťanské morálky s tradicemi třídní společnosti Uccellacci e uccellini (Vrabci a dravci) s populárním komikem Totò, skládající se ze tří povídek, o sokolu, havranu a orlu. 1966 skeč Země viděná z Měsíce z povídkového filmu Le Streghe (Čarodějky) ve Silvanou Manganovou, 1967 skeč K čemu jsou oblaka? (Che cosa sono le nuvole?) z dalšího povídkového filmu Capriccio all'Italiana s Totò a Domenicem Modugnou, pak Oidipus král (Edipo re) s Franco Cittim, 1968 obraz mravního rozkladu milánské buržoazní rodiny Teorema s Manganovou, Massimem Girottim a Terencem Stampem, pak skeč Papírová květina z filmu Amore e rabbia (Láska a zuřivost) o římském hippie, který si vybavuje realitu rozvráceného světa, 1969 dokumentární snímek Appunti per un film sull'India (Připomínky k filmu o Indii), dále alegorický obraz Porcile (Prasečí chlívek), v němž se prolíná příběh hladového člověka na poušti, dohnaného až ke kanibalismu, s osudy mladého muže, který z protestu proti společnosti opouští blahobytný domov, s Pierrem Clementim a Jean-Pierrem Léaudem, a filmový přepis Euripidovy hry Medea s Marií Callasovou, 1970 umělecká supervize debutního filmu Sergia Cittiho Ostia s Laurentem Terzieffem a Cittim o příhodách dvou zlodějů, a režie renesanční komedie podle povídek z Boccacciova Dekameronu (Decameron) s neapolskými herci. 1971 zfilmoval epos Geoffreye Chaucera Canterburské povídky (I racconti di Canterbury), v nichž sám sehrál postavu Chaucera, 1973 na motivy erotických povídek ze starého Orientu Il fiore delle Mille e una notte (Kytice z Tisíce a jedné noci), s Cittim, 1975 Salò o le 120 giorni di Sodoma (Salo a 120 dnů Sodomy), evokace ovzduší z konce fašistické éry v Itálii.