|
"Pagine
corsare"
Pier Paolo Pasolini
Film
Režijní
filmografie - Dokumentární
5 / 6
1975 Saló
aneb 120 dnů Sodomy
[Salò o le 120 giornate
di Sodoma]
Filmová
podložka: Paolo Bonacelli (Duca Blangis); Uberto Paolo Quintavalle
(Presidente della Corte d'Appello); Giorgio Cataldi (Vescovo); Aldo Valletti
(Presidente Durcet); Caterina Boratto (paní Castelli); Hélène Surgère
(paní Vaccari); Elsa de' Giorgi (paní Maggi); Sonia Saviange (pianistka);
Sergio Fascetti, Antonio Orlando, Claudio Cicchetti, Franco Merli, Bruno
Musso, Umberto Chessari, Lamberto Book, Gaspare di Jenno, Giuliana Melis,
Faridah Malik, Graziella Aniceto, Renata Moar, Dorit Henke, Antinisca Nemour,
Benedetta Gaetani, Olga Andreis, Tatiana Mogilanskij, Susanna Radaelli,
Giuliana Orlandi, Liana Acquaviva, Rinaldo Missaglia, Giuseppe Patruno,
Guido Galletti, Efisio Erzi, Claudio Troccoli, Fabrizio Menichini, Maurizio
Valaguzza, Ezio Manni, Anna Maria Dossena, Anna Recchimuzzi, Paola Pieracci,
Carla Terlizzi, Ines Pellegrini.
Produkční
firma: PEA (Alberto Grimaldi) / Les Productions Artistes Associés
(Paříž).
Doba:
116
minuty.
V prostorné vile dají čtyři
fašističtí funkcionáři, prezident, vévoda, soudce a biskup, shromáždit
vybrané mladíky a dívky, které nutí coby své nevinné „otroky“
k ukájení vlastních sexuálních deviací. Za doprovodu vyprávění
příběhů perverzních sexuálních zážitků z úst tří zkušených
majitelek vybraných bordelů se ponižování bezbranných obětí stává
stále bezuzdnější, rafinovanější a krutější… Snímek, jehož
promítání bylo v mnoha zemích po dlouhá léta zakazováno, měl světovou
premiéru na MFF v Paříži v listopadu 1975 již po Pasoliniho tragické
smrti. Režisér čerpá motivy z knihy „božského markýze“ de Sada
120 dnů Sodomy a zasazuje děj do fantaskně zkresleného prostředí
„italské socialistické republiky“ se sídlem v severoitalském Saló,
kterou Mussolini ustavil z Hitlerovy milosti v září 1943 a která utlačovala
fašistickým terorem stále se zmenšující území až do dubna 1945.
Pasolinimu ovšem v tomto snímku rozhodně nejde ani o „ohmatávání
mezí, kam lze dospět po pádu cenzurních zábran“, ani o „módní
výklad fašismu zdůrazňující jeho sexuální patologičnost“ (jak
tvrdí kritik Jan Jaroš), nýbrž o obžalobu novodobé přítomnosti,
manipulované měšťáckým kšetmanstvím. Podle kritika Uga Casiraghiho
je Salo „nádherným“, v kontextu Pasoliniho tvorby „nejtragičtějším
a možná i nejvýznamnějším filmem“.
Saló
- Ostatní recenze
„Pasolini prezentací těchto
krutostí protestuje proti vykonavatelům moci, kteří se považují za
bohy a pod anarchistickým heslem ,Není-li Boha, je všechno dovoleno'
redukují lidské tělo na věc, libidózně člověka vykořisťují,
odcizují a přivlastňují si jeho sex." (Jan Bernard: Pier Paolo Pasolini,
ČSFÚ Praha 1987)
„Svůj film jsem zpočátku
zamýšlel jako jakési vnuknutí, které může být jakkoli hrozné,
ale má v sobě mír a soulad promyšlených věcí. Pak jsem na filmu
pracoval... Načež jsem ho viděl, poznal jsem výsledek. Výsledek je
také takový, jak jsem to dělala zamýšlel. Ale je tam i něco, co vidím
poprvé. Pocítil jsem tíseň a strach." (Pier Poolo Pasolini v rozhovoru
pro italský deník La Stampa)
„...dochází k hrozným
věcem, jenomže ti, kdo je páchají, se na ně dívají z povzdálí,
dokonce obráceným dalekohledem a dalo by se říci s elegancí - s touže
lhostejnou elegancí, s jakou o bolestných neduzích naší společnosti
(od nemocnic až po věznice, od ústavů choromyslných až po osud "odlišných'
jedinců, od hmotné až po kulturní zaostalost) představitelé moci
informují veřejnost prostřednictvím distancovaného, nezúčastněného
pohledu, útržkovitého a nahodilého, roztříštěného na zkreslené
a dílčí výjevy." (Ugo Casiraghi: Kritika filmu Saló aneb 120 dnů
Sodomy. L'Unita, 1975).
Kontroverzní a skandální
adaptace de Sadových románů je zasazena do Itálie v období druhé
světové války. Poslední Pasoliniho snímek patří k nejrozpornějším
dílům nejen jeho samotného, ale celé světové kinematografie 70. let.
V obnažené podobě se v něm protíná několik dobových trendů, počínaje
ohmatáváním mezí, kam lze dospět po pádu cenzurních zábran, a konče
tehdy módními výklady fašismu, zdůrazňujícími jako určující
znak jeho sexuální patologičnost. Vypravěčská struktura Sala je postavena
na stupňování předváděných hrůz. Přejímá tím členění de
Sadovy předlohy. Po úvodní sekvenci nazvané Předpeklí, kterou je
chytání budoucích obětí, následují tři „kruhy`, předvádějící
hrůzy přesahující i představivost Boschových obrazů. První - Kruh
mánií - lze nazvat okruhem sexuálních posedlostí: pořádání zvrácených
svateb i nejrůznějších perverzit ukazuje ničivé ponižování, kdy
jsou lidé zbavováni vlastní vůle a stávají se jen povolnými loutkami.
Základními příkazy se stává absence citových vztahů - proto jsou
krutě trestána pohlazení, něžnost, láskyplné milování. Jen tak
lze vytvořit předpoklad pro úspěšné pokračování: následuje Kruh
hovna, v němž se na podnosech přinášejí jako vybraná pochutina lidské
exkrementy, a vyvrcholení znamená Kruh krve, načrtávající v širokém
rejstříku nejrozmanitější způsoby mučení i poprav. Film má rozměr
podobenství, jistá typizace postav a ritualizace dění není ovšem
až tak objevná. Nikdo mu však nevtiskl takovou děsivost jako Pasolini.
Modelově vystavěný příběh se line až s obřadnou pomalostí, jen
poznenáhlu gradovanou k závěrečným hrůzám. Osudy filmu byly napjaté.
Zatímco v Anglii a Francii byl uveden, v Itálii a Německu byl soudně
zakázán. V Itálii se zdůvodněním, že společnost ještě není natolik
vyspělá, aby mohla tomuto dílu porozumět. Producent filmu byl odsouzen
k podmínečnému trestu a pokutě. Saló provázela pověst pornografie
a skandál umocňovaly reakce vyděšených diváků - omdlévali, ženy
předčasně rodily. Když vyprchaly bezprostřední vášně, získalo
Saló pevné místo v dějinách kinematografie. (Zdroj: /Kino ART)
V prostorné vile dají čtyři
fašističtí funkcionáři, prezident, vévoda, soudce a biskup, shromáždit
vybrané mladíky a dívky, které nutí coby své nevinné „otroky"
k ukájení vlastních sexuálních deviací. Za doprovodu vyprávění
příběhů zvrácených sexuálních zážitků z úst tří zkušených
majitelek vybraných bordelů se ponižování bezbranných obětí stává
stále bezuzdnější, rafinovanější a krutější... Pasoliniho poslední
snímek měl světovou premiéru na MFF v Paříži v listopadu 1975. Po
dlouhá léta bylo pak jeho promítání zakázáno i v celé řadě tehdejších
„západních" zemí včetně Itálie. Režisér čerpá motivy z knihy
„božského markýze" de Sada (1740-1814) 120 dnů Sodomy (poprvé byla
vydána roku 1904) a zasazuje děj do fantaskně zkresleného prostředí
„italské socialistické republiky" se sídlem v severoitalském Saló,
kterou Mussolini ustavil z Hitlerovy milosti v září 1943 a která utlačovala
fašistickým terorem stále se zmenšující území až do dubna 1945.
Naturalisticky šokujícím dílem chtěl tvůrce upozornit na traumatizující
skutečnost, že totální zvěcnění sexuality je i problémem moderní
společnosti: jde o metaforu pro hrozivé selhání člověka, opojeného
neomezenou mocí. Jeden z nejděsivějších filmů v dějinách kinematografie
vzbuzuje dodnes kontroverzní reakce nejenom u diváků, ale i u kritiky
- např. Ugo Casiraghi tvrdí, že jde o „nádherný", v kontextu Pasoliniho
tvorby „nejtragičtější a možná i nejvýznamnější film". (Zdroj:
/Kino AERO)
následující
strana--- |
. |
Pier Paolo Pasolini
5. březen 1922 Bologna
2. listopadu 1975 Ostia
Třicet let bez
Piera Paola Pasoliniho
Tomáš Matras, 17.11.2005
9. prosinec 1973
Akulturace a akulturace
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras
17. květen 1973
Lingvistická analýza
jednoho
sloganu
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras
1. únor 1975
„Nedostatek moci“
aneb „článek o
světluškách“
di Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras
7. leden 1973
„Řeč“ vlasů
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras
30. října 1975
„Luteránský list
Italu Calvinovi“
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras
24 červen 1974
Pravý fašismus a
tedy pravý antifašismus
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras
Žijeme v éře technofašismu?
Aneb znepokojivé dědictví
Piera Paola Pasoliniho, Tomáš Matras
Církev Ježíš nepoloží
Tomáš Matras
http://www.literarky.cz/
Citace jsou rozpravy advokáta
Guida Calviho, zástupce lidu v soudním procesu vraždy Piera Paola Pasoliniho.
Tyto citace byly převzaty z knihy AA.VV., Omicidio nella persona di Pasolini Pier Paolo,
Kaos Edizioni, Milano 1992.
přeložil Tomáš Matras
Ad 21
Projev na kongresu
Radikální
strany
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras
Ad 16
Odvolání „Trilogie
života“
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras
Ad 19
Dva skromné návrhy
na eliminaci kriminality
v Itálii
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras
Autenticita jako tragédie
pro jednu společenskou
vrstvu
(o Pasoliniho filmu Teorema)
Tomáš Matras, recenze
filmu
Pier Paolo Pasolini
Dekameron
Tomáš Matras, recenze
filmu
Giovanni
Boccaccio
Dekameron
Anna
Kohútiková
Hrdinství
po italsku: Roberto Saviano a jeho Gomora, Tomáš Matras
Pier
Paolo Pasolini, Prosba na moji mámu, přeložil Tomáš Matras
/ Pier Paolo Pasolini, Supplica a mia madre, traduzione di Tomáš
Matras
Pier
Paolo Pasolini, Balada o matkách,
přeložil Tomáš Matras /
Pier
Paolo Pasolini, Ballata delle madri, traduzione di Tomáš Matras
PPP životopis
Hana Konvesz (přeložil)
Pier
Paolo Pasolini
Film
Pier
Paolo Pasolini
Links
|
...