Pier Paolo Pasolini (1922 – 1975) byl v českém prostředí doposud znám téměř pouze jako vynikající filmový režisér celovečerních filmů. Chvála tomu, kdo si vzpomene na české překlady Darmošlapů, Zběsilého života či Nečistých skutků – Amado Mio. 

Nicméně dílo tohoto velmi plodného autora zahrnuje další romány, poezii, scénáře, krátkometrážní a povídkové filmy, divadelní hry, eseje, překlady a též příležitostné malby. Autorovým uměleckým jazykem není vždy „národní“ italština, ale též „místní  furlánština a dialekty - ponejvíce římský a neapolský - a to i v přeneseném významu slova. S odstupem téměř 36-ti let od Pasoliniho násilné smrti se kromě filmové tvorby považuje za nejlepší a nejvýznamnější autorova tvorba básnická a esejistická. Právě do filmů, básní a esejů se Pasolinimu podařilo vtělit to nejdůležitější ze své poetiky, která čerpá z na první pohled protichůdné kombinace hlubokého ponoru do skutečnosti a pokročilého abstraktního myšlení. 

Toto vše je  služebníkem maximální sdělnosti, o kterou se autor pokoušel značnou část svého uměleckého života. Hlavním Pasoliniho zájmem je člověk, jeho postavení ve společnosti, jeho hodnoty, vizáž a chování, místo kde žije, síly, které člověka formují a moc, která ho deformuje. 

Tímto souborem předkládáme poprvé českému čtenáři výběr 21 esejů ze závěrečných let autorova života, sebraných v proslulých sbírkách Korzárské spisy (1975) a Luteránské listy (1976). Pasolini se v nich projevuje jako osamělý a nesmiřitelný kritik, přesněji řečeno vyhraněnou kritičností vůči všemu a vůči všem vede svůj nerovný a zoufalý odboj vůči současnosti a vůči silám, které proměnily svět kdysi rolnické a zaostalé Itálie v noční můru postmoderní konzumní společnosti. 

V noční můru Itálie, která se vzhlíží v hédonismu, akulturaci a zfalšovaných hodnotách. Opakuje témata a své litanie, těžce oddychuje, z posledních sil nabíjí své kritické zbraně a nelítostně pálí kolem sebe. Míří na nás všechny a téměř nikdy nemine cíl. Pasolinimu bylo zejména v posledních letech jeho uměleckého života vytýkáno, že často mluví o oblastech, ve kterých mu chybí erudice a sečtělost – zvláště v sociologii a jí příbuzných vědách. Nicméně se autorovi daří do těchto vědních disciplín proniknout velmi hluboko, jeho „pohled zvenčí“, jakkoliv se zdá „neodborný“ či „nepodložený“, je možná právě proto - nezatížený a současně velmi citlivý a prožívaný - velmi originální a hlavně objevný. Zvláštností těchto posledních esejí je, že čím více se zdá jeho pohled schematický, tím lépe autor odhaluje a pojmenovává zahalovanou skutečnost. 

Tím nejdůležitějším rysem těchto autorových labutích písní ovšem je, že nejsou pouhým teoretizováním, recyklací již dříve známých témat či odlehčenou kavárenskou diskuzí – jedná se o myšlenky a zjištění, která jsou autorem (bolestně) na vlastní kůži prožívány a kontemplovány.

Tomáš Matras

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Pier Paolo Pasolini
Zuřivý vzdor (Una sfida feroce)
Ventuno brani da Scritti corsari  e Lettere Luterane
Tradotti da Tomáš Matras

È uscito nelle librerie della Repubblica Ceca il libro Zuřivý vzdor
(Editore FRA) nella traduzione di Tomáš Matras.
QUI (audio, in ceco) una recensione della Radio Ceca e
QUI (video, in ceco) una recensione della Tv Ceca, canale CT2:
del libro di Matras si parla da 2'29" a 3'25"

Pier Paolo Pasolini (1922-1975) è conosciuto nella Repubblica Ceca quasi esclusivamente come un eccellente regista di film. E' particolarmente da lodare chi ricordi di aver letto Amado mio. Ma l'opera di questo autore molto prolifico comprende romanzi, poesie, sceneggiature, cortometraggi e racconti, saggi, traduzioni e anche, occasionalmente, disegni e dipinti.

Il linguaggio artistico dell'autore non è sempre l'italiano, ma anche il friulano, e i dialetti - in particolare il romano e il napoletano - utilizzati anche in senso metaforico. A distanza di trentasei anni dalla sua morte violenta, Pasolini, oltre ad essere un noto regista di numerose opere cinematografiche, annovera tra le sue migliori e importanti creazioni opere di poesia e di saggistica. Pasolini ha incarnato nei suoi film, poesie, romanzi, saggi, la sua poetica che trae dalla combinazione a prima vista contraddittoria di un tuffo profondo nella realtà e di un avanzato pensiero astratto.

Tutto questo è al servizio della massima chiarezza, su cui l'autore si è impegnato per una parte considerevole della sua vita artistica. La preoccupazione principale di Pasolini è l'uomo, la sua posizione nella società, i suoi valori, l'aspetto e il comportamento, il luogo in cui vive, le forze che lo plasmano e il potere che lo deforma.

Questa prima serie di traduzioni presenta una scelta di ventuno saggi pasolinani pubblicati nelle famose raccolte Scritti corsari (pubblicato nel 1975) e Lettere luterane (pubblicato postumo nel 1976). Pasolini in questi saggi appare come un critico implacabile della sua contemporaneità, ed è disperatamente contrario alle forze che in Italia hanno cancellato il mondo contadino, portando il Paese verso una società che rappresenta per lui un incubo post-moderno dedito al consumismo.

In Italia, quindi, Pasolini vive un incubo, che è rivolto ai falsi valori dell'edonismo, dell'acculturazione e fraudolenti. Ripete senza tregua i propri argomenti, ricaricando le sue armi critiche e volgendole ferocemente verso chi ha prodotto i guasti che osserva spietatamente. Negli ultimi anni della sua vita umana e artistica, Pasolini afferma che si parla spesso di argomenti da parte di chi manca di erudizione, soprattutto scientifica e sociologica. A lui riuscì di penetrare in queste discipline molto profondamente, la sua "visione esterna", anche se sembra "poco professionale" o "non confermata" - forse perché non è ostacolata e si avvale di estrema sensibilità ed esperienza - è molto originale e rivelatrice. Una caratteristica particolare in questi saggi è che tanto più la sua visione appare schematica, tanto più, come dichiara il suo stesso autore, rivela gli aspetti più significativi della realtà.

La caratteristica più importante di questi saggi, che si possono definire "il canto del cigno" dell'autore, è che non si tratta di teorizzazioni, o del "riciclaggio" di temi già noti oppure discussi con leggerezza al bar. Sono idee e analisi di elementi vissuti dolorosamente dallo stesso Passolini, strettamente legati alla sua esperienza di prima mano e al suo acuto spirito di osservazione.

Tomáš Matras